Oskar má hrozně rád ostatní pejsky a moc rád si s nimi hraje. Bohužel na sídlišti ho moc nepouštíme, protože nějaký hajzl tu tráví psy. Takže kamarády má hlavně na cvičáku .Taky si ochotně hraje s každým hafanem, kterého uvidí na louce, kam se chodíme pořádně vylítat.
Mezi další kamarády patří děti, co jsou ochotny s ním blbnout. A když mají míč, Oskar nezná paničku. V tu chvíli je z něj brankář - přikrčí se a vyčkává na míč. Má dost postřeh a málokdy dostane gól. Hraní míčem vyžaduje i doma, takže sousedi pod náma musí mít radost...
Larissa Vigilo
chodská ovčanda Larissa je moje největší kamarádka. Je jen o měsíc mladší než já a protože se známe úplně od začátku, báječně si rozumíme. Larissu fascinuje můj krásně huňatý ocas, za který mne s náramnou chutí chytá :-) Lary od začátku krásně poslouchala páníčka když ji přivolával, takže byla jistota, že když přijde ona, uloví mne bez problémů i panička moje :-)
**************************************************************************************************************************
Mája
se narodila před prázdninami 2008 a já ji poznal někdy v půlce září. Je to nádherná fenka border kolie(od nových majitelů dostala jméno Mája, tak nevím jaké měla v PP) a měl jsem ohromnou radost, když jsme spolu lítali. Paničku fascinovalo, jak Mája umí poslouchat, přestože byla tak mlaďoučká. Bohužel od samého začátku jsme věděli, že si spolu dlouho hrát nebudeme, protože před vánoci se odstěhovala s páníčkama kousek za Prahu do vlastního domku. Moc jí to přeju, ale stejně ... chybí mi
*************************************************************************************************
Betty
Bettynka je kníračka a je zhruba o rok starší než já. Ale co se týče temperamentu, jsme oba stejní třeštiprdla a lítáme spolu jak blázni. Betka moc neposlouchala na přivolání, tak bylo jasné, že když nepřijde ona, nepřijdu ani já. Pak se dostala na cvičák kde je výborný trenér, já jí delší dobu neviděl a když jsme se potkali, světe div se Betka poslouchala :-)
***********************************************************************************************************************
Sára
Sára je fenka pražského krysaříka a je asi o rok mladší než já. Báječně si spolu rozumíme, protože hodně lítá a vůbec ji nerozhází žádný velký pes. Patří starší paní, která si Sáru pořídila poté, co její jezevčice Peggy sežrala něco na sídlišti a otrávila se :-(
**************************************************************************
Aňa a Žofinka
Žofinka kdysi patřila pánovi, který si na kraji prokopského údolí, hned pod sídlištěm, opravoval domek. Jednou bohužel dostal infarkt, a protože nikdo nebyl nablízku, zemřel. 
Zůstala po něm na pozemku Žofinka a tu si vzali starší lidé ze sídliště. Je hodně bázlivá k pejskům a neskutečně si hlídá své páníčky. Dokonce ze začátku nechtěla dovolit novým páníkům aby spali, tolik se bála že dopadnou jako její původní pán. Proto ji pořídili kamarádku Andulku. Ta pochází z útulku, kam se dostala jako úplně malilinkaté štěňátko spolu se svými sourozenci. Bohužel na tom byli všichni moc špatně a jediná Aňa svůj boj o život vyhrála. Andulka je stejně jako Žofinka kříženka chrta. Když jsou venku sami, vystačí si spolu a hrají si. Jakmile se objeví jiný 
pejsek, Andulka s ním lítá a Žofinka se nechá hladit od lidí, ale přitom si hlídá páníčka svého.
Žofinka je ta menší fenka, s Oskarem je Aňa
s Oskarem Žofinka****************************************************************************************************************
Apina a Roky
jsou fenka a pes bearded kolie. Potkávám se s nima každou chvilku. Api chodí na prochajdu s Rokym a když je náhodou nevidím, alespoň je slyším kde se pohybují, protože Api celou cestu neustále štěká. Hrozně ráda se nechá hladit a občas se se mnou i s chutí proběhne, zato Roky je nad věcí a moje dovádění ho nechává klidným. Prostě ho nijak zvlášť nezajímám :-)
horní obrázek - Apina, spodní je Roky
*************************************************************
Galánka a Ashli
jsou fenky bearded kolie, v tomto případě matka a dcera. 23.6.2008 se Galánce v pprvním vrhu narodilo 6 štěňátek, 4 pejskové a 2 fenky. Ashlinku - ďáblíka si ponechali. Kdykoliv se potkáme, pořádně se spolu vylítáme. Z počátku se mne Ashli trošičku bála, ale to bylo někdy v září a ona byla ještě malé štěňátko :-)
**********
Ken
Ken je kříženec a je asi o 2 roky starší než já. Moc rád se mnou lítá na poli, ale jen tehdy, když jsme tam sami. Jakmile se objeví nějaká fenka, vrčí na mne. U něj nikdy jeden neví na čem je. Jeden den je kamarád a vzápětí by vás sežral :-) Nejvíc se nesnáší s ridgebackem Garpem, ale to je oboustranné - ti dva se dostat do rvačky - to by byl tanec. Úplně stačí když se cítí, jeden třeba na balkoně a druhý na chodníku pod ním. To řvou jak blázni. Ken taky nesnáší když okolo něj jede někdo na kole a z bezdomovců a opilců je úplně mimo. To se mu naježí hřbet a zběsile štěká. A s jeho posloucháním je to takhle - panička si může vyřvat hlasivky, ale jakmile se Ken rozhodne, že neslyší, tak opravdu neslyší. Ale jinak je to zlatíčko :-)
**********
Bibča
fenka rhodéského ridgebacka je o rok mladší. Báječně si rozumíme a krásně se nám spolu lítá. I když - poté co prvně hárala, už lítáme míň. Bibi nějak zmoudřela a místo ztřeštěného lítání za mnou nebo přede mnou, se věnuje ušlechtilejší činnosti - hrábání a chytání myší :-)
**********
Eda
o rok starší pejsek německé dogy. Chodí důstojně vedle své paničky a ta mu pokaždé říká: Edíku běhánkujeme, běháme a on si dá někdy i říct a lítá s námi. Někdy to vypadá, jako když mezi námi ostatními běhá koník :- Když jsem byl ještě štěně, měl jsem ho moc rád a vůbec jsem se ho nebál, i když je tak velký. Ale co jsem dospěl, trošinku se ho bojím. Pokaždé se shovám za paničku a čekám co Eda. Samozřejmě je Eda v pohodě, tak se po chvilce osmělím a jedeme běhánkovat.
Edovu paničku zbožňuju, protože má vždycky plno piškůtku a není lakomá. Hází je pejskům do vzduchu - všichni je umí chytat, jen já ne - představte si že mne to ještě nikdo nenaučil.
**********
Argo
Argo se narodil 19.12.2007 a je šeltiák jako já. Znám ho nejen z internetu, ale je to i jediná šeltie kterou jsem dosud poznal i osobně. Argo má svoje internetové stránky, kam s paničkou moc rádi nakukujeme. Hlavně proto že dělá stejné lumpárny jako já.
**********
Briťule
Britu si vzali nynější páníčkové z útulku původně pro rodiče. Ale nějak to nedopadlo dobře, rodiče měli jinou představu a Brita byla za chvilku jen uzlíček nervů. Panička se na to nemohla dívat, a proto se rozhodla Britu odvézt. A nastalo těžké rozhodnutí - buď půjde zpátky do útulku nebo si ji nechají. Naštěstí se rozhodli správně - z Briťule je veselá a poslušná fenka. Jen z počátku byla nedůvěřivá když se jelo k rodičům - to odmítala opustit auto. Naštěstí už je to dávno pryč ...
**********
Flóra
Flóra je labradorka a patří kamarádce mojí paničky, která je zrakově postižená. Má speciální výcvik a svojí paničce hodně usnadňuje každodenní život. Už 2x se spolu zůčastnily Mistrovství republiky ve výkonu vodicích psů, které pořádá Helppes. Prvního ročníku se nezůčastnily, ale v druhém obsadila Flóra s paničkou Monikou nádherné 2. místo. V loňském - tedy třetím ročníku Monča říkala, že by bylo pěkné obhájit stříbro, ale taky věděla, že to bude moc těžké. Měla nějaké zdravotní problémy, které fenka vytušila a o to víc se své paničce věnovala - ovšem na úkor rychlosti, což nelibě komentoval jeden rozhodčí. O to větší byla radost, protože v tomto ročníku Flóra získala zlato.
A jak se soutěžilo?
Po losování startovních čísel museli soutěžící se svými psy zvládnout značné množství úkolů. Ve výcvikovém středisku probíhala zkouška poslušnosti. Kromě jiného nesměla psa vyvést z míry přítomnost třeba králíka nebo kohouta. Z dlouhodobého odložení si nesměli sednout, natož se třeba vzdálit. (za vše se ztrhávaly body). Následovalo cestování tramvají, během kterého bodovali rozhodčí nástup a výstup se psem. Na sídlišti v Řepích byla připravena další část soutěže. Trasa plná mechanických překážek a také pohozených housek i uzenin, které musel vodící pes minout bez povšimnutí. V doprovodu rozhodčích procházeli soutěžící se svými psy nákupním střediskem - samozřejmě za plného provozu, překonávali točité schodiště, hledali pult u stánkové prodejny a také se zkoušelo za značné pozornosti hostů, jak pes uvede svého pána do restaurace na volné místo u stolu.
