Jak jsem shodil stromek
Stromečku jsem si vůbec nevšímal, jen jsem občas očuchal ozdoby nebo se okolo něj protáhl na balkon. Ale dneska jsem to vymňouknul. Abych byl úplně přesný, já v tom byl nevinně. A proto musím prásknout, že za všechno může panička. Ta starší, která by už měla mít rozum. Ale nemá.
Já zbožňuju házení a kopání míčků. Hlavně od paničky. Ta se nebojí kopnout nebo hodit míč přes celej obývák, chodbu až do ložnice. Ale páníček, ach jo, od něj se míček jen párkrát překulí.
Tak a teď k dnešku: Nosil jsem paničce míček na provázku a ona vždycky hodila a mumlala u toho: Hlavně ne ke stromečku, hlavně ne ke stromku, aby nebyl malér. Párkrát hodila z obýváku do ložnice a já nadšeně lítal. Do hry jsme se docela zabrali, když jsem uslyšel jak volá: nééééééé, ke stromečku néééé, ale to už jsem byl v běhu. Nejspíš zapomněla to svoje zaklínadlo. Míček přistál kousek od stromku, já utíkal za ním, smykem jsem se otočil ..... a zadní nohy se mi zamotaly do šňůry od světel. já se lekl a hnal se k paničce. A za mnou se vznesl stromek v celé své kráse. Teprve v chodbě jsem se zastavil a kousek za mnou přistál stromek. Panička mně začala vymotávat a přitom se smála jak je blbá - hlavně že prý před každým hodem mumlala to svoje zaklínadlo a pak to tam mrskla. Já koukal dost vyděšeně, ale páníčci stromek opět postavili - ani při tom letu nevypadl ze stojanu. Dokonce svítil a rozbilo se jen málo ozdob.
A víte čeho panička litovala? Že v tom zmatku zapomněla udělat fotky. Škoda, možná příští rok....