Konečně zvednutá nožička
Zhruba od mého půl roku panička čekala že začnu zvedat nožičku a budu přepisovat to co napsali jiní pejskové. Ale já se k ničemu neměl. Jen jsem tychle zprávy nadšeně očichával, pak jsem si přičapnul a zanechal zprávu svou. Ale vrtalo mi to hlavou. Jak je možné, že ti psi dočůrají tak vysoko? To jsou takový habáni? Otáčel jsem na paničku stále častěji hlavu a ve vykulených očích jsem měl vééé likánské otazníky. "Však na to taky přijdeš Oskárku, uvidíš." Všelijak jsem se natáčel u stromů a různých rohů. Ale nic, nevěděl jsem jak na to.
A pak, 26. listopadu, jen den předtím, než mi bylo 8 měsíců, se mi to povedlo. Zvedl jsem jednu zadní nohu - sice jsem se trošku zakymácel - a kmen stromu byl označený. Hurááá, už vím jak na to, teď jen dopilovat techniku a bude to. Teď po pár dnech mi to jde jedna radost.