Trampoty s lívancem
Panička mně chválí, jaký jsem šikovný. Jakmile začnu být neklidný, popadne klíče a mne a pelášíme dvě patra před barák, kde udělám potřebu. Lítá se mnou takhle dost často, takže loužiček je doma celkem málo. To se je snažím dělat v chodbě na noviny.
Byl jsem v novém domově jen pár dní a pořád jsem produkoval jen lívance. Panička to hlídala a noviny hned vyměnila. A hlavně!!! Obě si koukaly pod nohy a v chodbě si svítily. Ale páníček ne, ten chodil bos, noviny se mu lepily na chodidla a on sakroval. Ale to není všechno. Jednou vylezl zrovna z vany , šel přes chodbu a CÁP!!!!!!! Šlápnul do ho..., však víte. Něco huhlal a šel se znova mýt. Pak vylezl, ale já mezitím kadil znova. A víte co se stalo? No jasně, znova do toho šlápnul.
Páníček řval, že se musím okamžitě naučit venku dělat všechno, že on se nebude v bytě brodit hovnama. Měl jsem tehdy dost nahnáno.
Ale panička ho utřela, jestli je vůbec normální. Jsem ještě miminko a všechno se naučím. a ať si vzpomene na své děti, že taky hned nechodily na záchod, a že pochybuje že on by byl takový génius, který by to uměl v pár měsících. Ta mu to nandala, co? Ale musím říct, že ačkoliv jsem lívance dělal ještě pár dní, on se nepoučil a pod nohy se nepodíval.