v oboře Hvězda
30. 1. 2010
Hned po obědě jsme vyrazili na velkou prochajdu, takže v jednu už jsem lítal u obory Hvězda. Původně jsme se sice vydali do Břevnovské klášterní zahrady, ale na Vypichu byl na chodníku takový sajrajt, že to rozhodlo. Než být mokrý a špinavý, to raději půjdeme do obory.
A tady bylo sněhu ještě snad víc než v Prokopáku. Krásně jsem se bořil, místama to vypadalo, že ležím a přitom jsem stál na všech tlapkách Z té bílé nádhery mně popadl lítací amok a já řádil jako kůzle. Potkal jsem spoustu pejsků, s některýma jsem si pořádně zalítal, některé jen očmuchal, u těch prťavých mně panička vždycky včas ulovila, aby nebyl malér.
Jen těch běžkařů kdyby bylo míň. Děsně se totiž motají pod rozběhnutého psa.
A tady bylo sněhu ještě snad víc než v Prokopáku. Krásně jsem se bořil, místama to vypadalo, že ležím a přitom jsem stál na všech tlapkách Z té bílé nádhery mně popadl lítací amok a já řádil jako kůzle. Potkal jsem spoustu pejsků, s některýma jsem si pořádně zalítal, některé jen očmuchal, u těch prťavých mně panička vždycky včas ulovila, aby nebyl malér.
Jen těch běžkařů kdyby bylo míň. Děsně se totiž motají pod rozběhnutého psa.
